O Karlu Zemanovi
Linda Zeman-Spaleny
„Film mne okouzlil jako umění naší epochy. Umožnil mi hledat
vyjádření světa pohybu, nacházet nový svět a světy fantazie, které
žádné jiné umění nemůže tvůrci tak bohatě poskytnout.“ – Karel Zeman
Postupem času se výjmečné nadání Karla Zemana jako umělce, filmového tvůrce a kinematografického vizionáře stává stále zřetelnější. Každý z jeho filmů byl uměleckým, jedinečným a nenapodobitelným dílem, které zaznamenalo další krok k novému objevu (přehled filmů a ocenění viz Filmografie). V prvé řadě však tvořil pro své diváky a ti, ať, mladí nebo staří, nebyli nikdy zklamaní.
„Zeman je pravděpodobně jediný filmař na světě, který se může spravedlivě dovolávat duchovního dědictví Georgese Mélièse.“ – Jean-Loup Passek
Karel Zeman se narodil 3. listopadu 1910 v severních Čechách. Na obchodní škole vystudoval reklamu a aranžérství. Byl zaměstnán jako reklamní výtvarník ve Francii, později v Brně a ve Zlíně v Baťových závodech. V roce 1943 ho láska k loutkovému divadlu přivedla do filmových ateliérů ve Zlíně, kde také natočil svůj první film nazvaný Vánoční sen (1945). Jeho neobvyklé a inventivní umění bylo patrné již v této prvotině a snímek získal zvláštní cenu za nejlepší loutkový film na Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes.
Nezapomenutelnou postavičku pana Prokouka vytvořil v sérii krátkých filmů
a vracel se k ní v průběhu 40. a 50. let minulého století, kdy se už jeho kariéra zaměřila především na celovečerní hrané filmy. Ve velkolepém animovaném snímku Inspirace (1948) tento nevyčerpatelný inspirátor dokázal to, co se zdálo takřka nemožné: oživil sklo! Poetický příběh dokonale ladil s krásou a křehkostí skleněných figurek, jež byly uvedeny do pohybu kouzlem filmového tvůrce.
Karel Zeman pokračoval ve své tvorbě snímky Král Lávra (1950) a Poklad ptačího ostrova (1952), které lze považovat za skutečná mistrovská díla loutkového filmu.
Velkým mezníkem v jeho tvorbě byla bezpochyby Cesta do pravěku (1955). V tomto celovečerním hraném filmu spojil živé herce s loutkami
a kresleným pozadím, aby tak vytvořil dokonalý prehistorický svět. Za tento odvážný snímek byl oceněn nejen doma, ale i v zahraničí na mezinárodních filmových festivalech v Benátkách (1955), Edinburghu (1955), Mannheimu (1956) a v Moskvě (1957).
V roce 1958 dokončil Karel Zeman film, jímž šokoval celý svět – Vynález zkázy. Snímek získal hlavní cenu na Mezinárodním filmovém festivalu, jež se konal v rámci Světové výstavy Expo 1958 v Bruselu, a Karel Zeman se rázem stal významnou osobností světové kinematografie. Podařilo se mu vdechnout život rytinám a zachytit podstatu stejnojmenného románu Julese Verna, který byl jeho předlohou. Film byl promítán v celém světě. Na přehlídce nejlepších filmů v Mexiku, filmoví kritici nazvali Vynález zkázy „objevem přehlídky“ a 14 000 diváků v Národním auditoriu bouřlivě aplaudovalo tento film.
„Kdybych viděl Vynález zkázy dříve než jsem natočil
Les Vacances de M. Hulot, určitě bych tento film natočil
obdobnou technikou.“ – Jacques Tati
Po tomto triumfu Karel Zeman nadále budil údiv novátorskými filmy, k nimž patří Baron Prášil (1961), Bláznova kronika (1964), Ukradená vzducholoď (1966)
a Na kometě (1970). V těchto filmech Zeman své umění neustále zdokonaloval a vylepšoval. Jako Méliès se stal kouzelníkem filmového plátna a také basníkem, který vodil své diváky ze světa skutečného do neskutečnosti a zase zpět. Karel Zeman objevil moderní filmovou techniku, které dal srdce, lidský úsměv a uměleckou duši.
V 70. letech minulého století se vrátil k dětským animovaným filmům. Výtvarné pojetí filmu Pohádky tisíce a jedné noci (1974) vycházelo z perských miniatur
a tvořilo ho šest dobrodružných příběhů námořníka Sindibáda. V roce 1977 Zeman natočil animovaný dlouhometrážní snímek Čarodějův učeň podle lidové pověsti převyprávěné Otfriedem Preusslerem. Snímek získal hlavní cenu na Mezinárodním festivalu dětských filmů v Teheránu. Posledním celovečerním filmem Zemanovy mimořádné filmové kariéry byla Pohádka o Honzíkovi a Mařence (1980) – překrásný příběh který napsal sám Karel Zeman.
„Mám rád pohádky, poskytují nám radost a zpříjemnňují nám pohled na svět. A dětem jsou stále nevyčerpatelným zdrojem tříbení mysli, povzbuzení fantazie, posílení citů pro dobro a zlo,pro spravedlnost a bezpráví.“ – Karel Zeman
